Ze zprávy o Etalonu je napsána zatím pouze první kapitola. Další kapitoly budou napsány až později a jejich spoluautory budete, alespoň jak doufám, i vy. 

Na počátku nebylo slovo ale hned celá věta.

Po týdenním cyklistickém pobytu v krásném prostředí šumavských hvozdů, který byl kalen jen tou neúprosně se opakující skutečností, že každý den někomu z naší rodinné skupiny spadl řetěz a já jako technicky nejvzdělanější osoba jsem byl automaticky předurčen k jeho nasazování, které je, tak jako tak, vždy spjato s příslušným „zaprasením“ rukou, jsem prohlásil památnou větu: „Na kolo s přehazovačkou mne už nikdo nedostane.“.  Přestože jsem v té době jsem měl již jisté povědomí o existenci rychlostních nábojů, přesně „nábojů s vnitřním řazením převodových stupňů“, netušil jsem, že se žádné sportovní kolo na tomto základě nevyrábí. Když jsem se nakonec rozhodl, že si ho sestavím sám, zjistil jsem, že se nevyrábí ani žádný rychlostní náboj s potřebným rozsahem rychlostí. Nezbývalo tedy nic jiného nežli se pustit do vývoje. Práce s tím co tehdy bylo k dispozici vyústila ve velmi zajímavé kolo, u něhož byl od převodníku poháněn jedním řetězem upravený třístupňový rychlostní náboj uchycený v rámu kola a od něj druhým řetězem sedmistupňový rychlostní náboj zadního kola.

Autentický záběr ze zmíněné dovolené ještě před vyřčením památné věty. 
Je jasně vidět, že čas ke zrození myšlenky se již naplňuje.

Když říkám, že kolo bylo velmi zajímavé, musím dodat, že největší zajímavostí na něm, z  mého dnešního pohledu, bylo to, že doopravdy jezdilo, a to od prvního složení až do jeho demontáže.

Bylo to opravdu poprvé, od již zmíněné dovolené, co jsem sedl na kolo.

V té době se ale objevil na trhu rychlostní náboj Rohloff a mně bylo jasné, že technická úroveň rychlostních nábojů, které jsem použil a množství speciální výroby, řadí tento můj stroj mezi bicyklové dinosaury.

První a poslední dynobike mé konstrukce

Původní záměr vyvinout univerzální kolo pro snoby, jehož hlavní vlastností by měla být především bezporuchovost podpořená atraktivním vzhledem se vytratil stejnou rychlostí s jakou se otevřel prostor pro nové konstrukční přístupy umožněné použitím kvalitního rychlostního náboje. To již začalo být zřejmé, že vznikající prototyp stanoví nová měřítka v konstrukci kol a zrodil se i název „Etalon“.

Do období vývoje a zkoušek prvního prototypu spadá i porušení mého úvodního předsevzetí. Neprozřetelně jsem totiž nabídl svezení se na něm své partnerce. Když jsem viděl její nadšení, neměl jsem již to srdce si o něj říci zpátky a musel jsem společné vyjížďky absolvovat na jejím kole - pochopitelně s přehazovačkou. Nicméně, moje znovuobnovené jízdy na kole s přehazovačkou skončily definitivně dostavěním prototypu druhého.

Přesto, že odezvy jezdců na kvality Etalonu byly od samého počátku slibné, nebyl jsem stále spokojen s jeho vzhledem. Po dalších 3 letech experimentů jsem dostal nápad ohnout hlavní rámovou trubku. Použitím tohoto zdánlivě jednoduchého prvku jsem naráz vyřešil všechny dosavadní konstrukšní a estetické problémy a konečně jsem se mohl pod design kola podepsat.

Po této úpravě došlo též k zajímavé změně v  chování zkušebních jezdců. Při zajíždění předchozích prototypů se prakticky všichni po ujetí prvních 30 metrů vraceli se slovy: „ Je to bomba!“ a podobně a pak teprve vyráželi na delší jízdu. Nyní říkali "bomba" dvakrát, tedy též při prvním pohledu.

Ano, dobrý cyklista pozná kvalitu kola skutečně při prvním šlápnutí do pedálů. Ten, kdo je jako já jen průměrným cyklistou, pak má pouze pocit, že na tomto kole jezdí odjakživa, a že vlastně tak má bicykl normálně vypadat. Co víc si lze přát? Snad jen dobrat se odpovědi  na otázku položenou mi jedním ze zkušebních jezdců: „ Jak to, že už se to dávno tak nedělá?“.

V dnešní podobě je tedy Etalon především špičkové sportovněrekreační nářadí stanovující nové hranice v oblasti spolehlivosti, životnosti a nároků na údržbu, nabízející zájemcům o kolo s rychlostním nábojem nejen pouhý rozdíl mezi rychlostním nábojem a přehazovačkou ale celou paletu užitných a jízdních vlastností, které jsou pro kola s přehazovačkou v současnosti nedostupné.

Konečně, pokud někdo považuje za snobství touhu mít to nejlepší a nekvalitnější co mít lze, může být Etalon nadále i tím správným kolem pro snoby. Jedním z nich jsem pak v tom případě i já.

Ing. Karel Hladík  - konstruktér Etalonu